Shizu's Blog

 Dalším přidaným prvkem tohoto blogu budou i některé mé recepty. Abych mohla lépe upravit kategorie, zatím sem vkládám tento úvod, který později nahradí nějaké reálné recepty, které tu budete moci najít.

 Rozhodla jsem se víc věnovat tomuto blogu, a proto sem postupně přidávám i články, které později použiji pro další účely. Tento článek slouží jako počátek pro kategorii Projekty, kam budu vkládat povídání o tom, co jsem vytvořila. Pro tuto chvíli to bude jen těchto pár řádek, ale snad se brzy dostanu k tomu přidat sem i více informací a zaplnit to tu více než dosud.

26. 1. 2026 Sedím v kavárně, popíjím batch brew a přemýšlím. Přemýšlím nad světem, nad životem, nad lidmi. Ráno na mě vyskočila fotografie, která už nějakou dobu koluje po internetu; porovnání dvou fotografií mladého muže s partnerkou před válkou a po návratu z dvouletého věznění Rusy. Fotografie se mi zdála poněkud zvláštní, ale co mi přišlo ze všeho nejzvláštnější byl celkový pocit, který tento obrázek vyvolal. Komentáře se hemžily směsicí soucitu, výsměchu, ale nejvíce pochybami. "Je tohle AI?" "Haha, to je AI." "Ten krk mu vyrostl o několik čísel a už před válkou ztratil dva prsty z fotky, jasnej AI slop." V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je vlastně naše vnímání nenávratně zlomeno. Příchod svěží přelomové technologie nám nejen zpomalil mozkovou aktivitu, ale svým způsobem nám zaryl pod kůži čip věčného zpochybňování, nedůvěry a vyhoření. Vzpomněla jsem si u toho na hořký osud Alfreda Nobela a jeho vynálezu dynamitu; jeho přelomová inovace měla původn...

 Mám blok. (A píšu o něm na blog, haha.) Už několik měsíců. Možná by se dalo říct, že i pár let. A jelikož už několik dní po sobě jdoucích se marně snažím něco vytvořit, rozhodla jsem se, že alespoň opráším jednu starou jistou možnost - můj blog. A když už teď nedokážu kreslit, malovat, tvořit, tak Vám aspoň napíšu něco málo o celém tomto podivném bloku a neviditelném boji, který už řadu let vedu uvnitř. Bývala jsem tvořivé dítě odnepaměti. Pořád jsem něco vyráběla, ať už to byly figurky z FIMO hmoty, papírové noviny, knížky, obrázky, sborníky pohádek, ilustrace,... Všechno možné. Na základce jsem se dobře učila, takže jsem měla vždy jedinečnou příležitost si v hodinách kreslit do sešitů a vytvářet různé fiktivní světy ve své hlavě. Každou chvíli jsem vymýšlela nějaké nové speciální projekty; jednou to bylo samovydávání fiktivního bulvárního časopisu pro fiktivní svět s fiktivními postavami. Pak to bylo rozvětvené backstory pro naši kočku a jejího záhadného milence v podobě plyšové...

 Je tomu tak, už zase se vracím k mému decentně pozapomenutému blogu po více než roce beznadějné hibernace. Je zajímavé, že mám tendenci si na psaní volných textů vzpomenout vždy ve chvílích, kdy marodím; stejně jako při psaní posledního článku, i nyní ležím v posteli, usrkávám teplý čaj se zázvorem a citronem a kupím hordu posmrkaných kapesníků. Tyto chvíle osobní indispozice nás donutí na chvíli se zastavit, změnit rychlost přehrávání života z 3,5x na 0,75x. Najednou je to šok - nejsme na to zvyklí. Nebo aspoň většina z nás pohroužených do hustle-culture životního stylu. 😅 Poslední rok byl neskutečná horská dráha. Vlastně mi tato sezónní onemocnění jako jedna z mála umožňují se skutečně na chvíli zastavit, jelikož bez nich jsem vlastně pořád v jednom kole. Kdo mě znáte, tak víte, že jsem šílenec, který pořád něco dělá, někam chodí, někde pracuje,... Kalendář svítí jednou barvou vedle druhé. Naštěstí se však již brzy posunu do nové životní etapy a tu šílenou horskou dráhu nějak s...

 Po delší odmlce se opět vracím s nějakým tím zamyšlením. Minulý týden jsem se vrátila z výletu v Seoulu a záhy nato onemocněla. Mé tělo si nejspíš řeklo, že potřebuje ještě více času na rekonvalescenci, a vlastně se mu ve své podstatě ani nedivím. A tak se snažím mu v rámci možností dopřát, co je potřeba. Mám samozřejmě v plánu napsat i nějaké rozsáhlé články o Koreji, korejské kultuře, umění, běžnostech, které jsou u nás podivnou záhadou, ale ještě na to nejspíš nepřišel ten správný čas. A nechci slibovat přesné datum, den, měsíc, protože už léta vím, že tohle u mě prostě nefunguje. 😅 Takže až přijde vhodný čas, tak to tu bude. Nebojte. Poslední měsíce, možná tak půl roku, se nacházím v podivné fázi mého života. Nevím, jestli jde o finální uvědomění, jak moc je dospělost přeceňovaná, o vliv momentální politicko-ekonomické situace, o nedostatečnou schopnost mého mozku udržovat v sobě serotonin či čistě a pouze o to, že mám na hovno nastavení mysli. Vlastně ani nevím, proč to píšu...

 "To bych zvládl/a taky," ozývá se často (nejen) před mnohými konceptuálními díly. Velmi zajímavou rozpravu o tomto tématu vedl umělec Marian Palla na komentované prohlídce své výstavy Malé nekonečno. Výstava se koná v brněnské Fait Gallery a můžete se na ni přijít podívat do 4. 5. 2024. Pan Palla právě velmi trefně popisoval odpověď na tento kritický povzdech. "To bych zvládl/a taky." "Tak proč jsi to neudělal/a?" Marian Palla na komentované prohlídce své výstavy Malé nekonečno, Fait Gallery, 2024